Hledání tempa

Poslední článek na tomto blogu byl koncem ledna z poloviny objemové přípravy. V tomto článku se budu věnovat její druhé polovině a pak rychlostní přípravě před Pečkami 2026. Jak trénink šel a hlavně jak reagovalo tělo. Nebudu chodit kolem horké kaše. Trénink se změnil a zintenzivnil. Hlava něco chtěla, ale tělo a jeho adaptace probíhala jiným tempem. Psychicky jsem byl moc vpředu před možnostmi těla. Tréninková skladba se z převážných Z2 běhů změnila. Podotýkám, na můj požadavek a po diskuzi s AI. Aby si srdce vzpomnělo, že se umí i trochu více vytočit. Zařadili jsme 1x týdně intervaly, 1x fartlek a nechali 2 běhy Z2 a dlouhý v Z2. Čekal jsem, co to s tělem udělá. V této fázi přípravy už nešlo jen o trénování s ChatGPT, ale o spolupráci mezi GPT a Gemini. GPT přestával už poněkolikáté ztrácet kontext a já se rozhodl pomalu přejít na Gemini. Fartleky hodnotit nebudu, ty jsem vždy dal na pohodu. Asi se jednalo o moc krátké časové úseky v tempu. Ono udržet tempo 60 nebo 90 vteřin není nic...

Rád bych zhodnotil první 4 týdny objemové fáze tréninku. Upřímně, ještě nikdy v životě jsem neběhal tak pomalu. Často bylo mé tempo doslova demotivující a nevědět, že je pomalý běh naprostý základ, na plán bych se vykašlal a běhal „podle sebe“, ne podle tepu. Po pozitivní adaptační fázi jsem si s ChatGPT naplánoval další týdny tréninku. Těšil jsem se, co si pro mě připraví. Nakonec nezklamal, ale ani nenadchl. Počet běhů v týdnu mi zvýšil na 4, což bylo pozitivní, protože poslední 3 týdny adaptace mě 3 běhy týdně už dost nudily. Jinak zůstal plán naprosto konzervativní a prakticky čistě v zóně 2 (Z2). Nakonec bylo schéma stejné celé 4 týdny. Naplánoval mi to takto: běh - 45-50 min. spodní Z2 + vložená abeceda po rozklusu běh - 50-55 min. Z2 na ideálně měkkém povrchu běh - 40-50 min. Z2 + 4-6 rovinek dlouhých 15-20 vteřin dlouhý běh - 70-85 min. Z2 a na konci nesmí tepovka utíkat První 2 týdny jsem byl plný nadšení z nového plánu a všechny běhy jsem splnil, jak byly předepsané. Tedy až ...

V mém příspěvku o adaptačí fázi jsem se zmínil, že jsem si uvědomil přehnané natékání (nalívání) lýtek při běhu. Po běhu pak byla lýtka velice nateklá a i přes kvalitní protahování a rollování byly bolestivě cítit i druhý den po běhu. Hlavně při chůzi ze schodů. Nejvíc mě zaujalo, že nepomáhají regenerační techniky. Rollování na válci, studená vs teplá voda, automasáže... Nohy ne a ne se uvolnit. Zkusil jsem si o problému něco najít na internetu a v knihách doma, ale tudy cesta nevedla. Nezbylo, než se opět zeptat mého AI pomocníka. Nepřemýšlel dlouho a hned mi vypsal 4 důvody, proč se mi natékání lýtek podle všeho děje: Technika se navrací, pohyb ale nejde z kyčlí a lýtka to kompenzují. Rychlost ve farteku beru hlavně pomocí kotníků. Hluboké lýtkové svaly nejsou dostatečně adaptované. Možnost, že zbytečně držím patu ve výšce při dopadu = kotníky v křeči. Dostal jsem 3 rady, jak už při dalším běhu můj problém vyřešit: Zkrácení kroku o 3-5 cm. Při dopadu pouštět patu níž. Nechat ...

Aneb zhodnocení prvních 7 týdnů tréninku naplánovaných pomocí ChatGPT. Ani jsem se nenadál a první tréninková fáze je za mnou. Šlo o fázi adaptační. V této fázi jde hlavně o přípravu těla na dlouhodobý běžecký trénink a jedná se o klíčovou přípravnou etapu. Tělo se musí připravit na dopadovou zátěž při běhu, takže se zvyšuje odolnost vazů, šlach a kloubů. Pomalu se začíná budovat i základní vytrvalost, ale o tu primárně nejde. Než začala oficiální adaptační fáze podle plánu, měl jsem už první 3 běhy za sebou. Vrátit se do běžeckých bot bylo něco neuvěřitelného. I když se jednalo o kratičké běhy od 3 do 5 km, tak jsem si je neskutečně užíval. Ať už jsem běžel sám nebo s mini doprovodem na kole. Najednou jsem věděl, že chci zase běhat. A myslím to vážně. Po těchto 3 klusech jsem si napromptoval ChatGPT a už jsem se držel plánu. S ChatGPT jsem se dohodl, že mi bude tréninky dávkovat v kratších cyklech po 2 až 3 týdnech. Nejprve mi je rozepsal přímo k jednotlivým dnům, ale to mi přišlo moc...

Začínám běhat po dlouhé pauze. Už nepatřím dávno mezi dvacetileté a nemůžu využívat neomezených regeneračních schopností mladého těla. Rozhodl jsem se proto přistoupit k návratu trénování běhu strukturovaněji. Chce to vedení nebo plány ušité mně na míru. V minulosti jsem si strukturu tréninků a dlouhodobé směřování tréninku tvořil sám. Někdy systematické běhání, jindy období volného pobíhání, a těch bylo mnohem víc. Pomáhaly mi hlavně knihy a občas i inspirace jinými běžci na internetu. Budu upřímný, plány podle knih a ani mé osobní nakonec nedopadly dobře. Dočíst se můžete v příspěvku nazvaném Poučení z vlastních běžeckých chyb v minulosti . Možností (přístupů), jak dnes trénovat „správně“, je spousta. Já se rozhodl vytvářet si tréninkové plány sám s pomocí umělé inteligence ChatGPT. Osobně jsem začal promptem, kterým jsem si vymezil, co od spolupráce očekávám. Co v něm vše bylo vypisovat nebudu, chtěl jsem prostě odborníka na oblast sportu zaměřeného na běh. Poté přišly na ř...

Běháte už nějakou dobu a myslíte si, že o běhu dost víte? Čas od času něco tahá nebo vás tělo dokonce na pár dní zastaví? Ale to je přeci normální, že? Nebo možná není. Zde popíši svou vlastní zkušenost. Zjistil jsem, že i běžec, který má v nohách tisíce kilometrů, zaběhnuté slušné závodní časy a značné množství vyhraných pouťáků, nemusí o běhu vědět tolik, kolik si myslí, a stále může dělat naprosto základní chyby, aniž si to uvědomuje. Jednu věc se mi v minulosti dařilo poctivě dělat, vést si tréninkové deníky. Od roku 2011 do roku 2017 den co den zapisování do excel tabulky obrovské množství dat. Hlavně ale poznámky jak jsem se cítil, co bolelo, co se povedlo, nepovedlo, moje pocity a prostě všechno. Data mám zaznamenaná od října 2011, ale s během jsem začal už několik let předtím. To se ale o nějakém tréninku vůbec nedalo mluvit, spíš o pobíhání pro radost. K deníkům jsem v mé neběžecké pauze namátkově vracel a četl si své staré zápisky. Což ale bylo tak vše, co jsem s deníky dělal...

Dlouhé roky jsem na nohy běžecké boty neobul. Dokonce ani pohled mi na ně nepadl. Běžecké oblečení bylo uložené v krabici a boty někde hluboko ve skříni. Je to k nevíře, ale běh mi nechyběl. Ani hlavě, ani tělu. Předtím něco nepředstavitelného, pak to přišlo a s tím i absolutní smíření se situací. Najednou jsem neběhal...   Už je to přes 8 let, kdy mé tělo podstupovalo naposledy systematický běžecký trénink. Před lety mi mé tělo razantně řeklo, že běhu bylo dost a potřebuje se opravit a zregenerovat. Já ho poslechl. Kdo taky jsem, abych mu poroučel, že? Ze dne na den byl s běháním konec. Po skoro 10 letech, kdy se celý můj život točil okolo běhu, totální konec.   Jenže jak už nadpis vypovídá, kdo jednou byl běžcem, běh mu v srdci zůstane. I když byly veškeré mé koníčky a sportovní zaměření naprosto odlišné, jedno zůstalo, nepřestal jsem sledovat dění v běžeckém světě. Život běžců, výkony, závody, influenceři propagující běh (v minulosti jsem ho blogem a na sociálních sítích...