Poslední článek na tomto blogu byl koncem ledna z poloviny objemové přípravy. V tomto článku se budu věnovat její druhé polovině a pak rychlostní přípravě před Pečkami 2026. Jak trénink šel a hlavně jak reagovalo tělo.
Nebudu chodit kolem horké kaše. Trénink se změnil a zintenzivnil. Hlava něco chtěla, ale tělo a jeho adaptace probíhala jiným tempem. Psychicky jsem byl moc vpředu před možnostmi těla.
Tréninková skladba se z převážných Z2 běhů změnila. Podotýkám, na můj požadavek a po diskuzi s AI. Aby si srdce vzpomnělo, že se umí i trochu více vytočit. Zařadili jsme 1x týdně intervaly, 1x fartlek a nechali 2 běhy Z2 a dlouhý v Z2. Čekal jsem, co to s tělem udělá.
V této fázi přípravy už nešlo jen o trénování s ChatGPT, ale o spolupráci mezi GPT a Gemini. GPT přestával už poněkolikáté ztrácet kontext a já se rozhodl pomalu přejít na Gemini.
Fartleky hodnotit nebudu, ty jsem vždy dal na pohodu. Asi se jednalo o moc krátké časové úseky v tempu. Ono udržet tempo 60 nebo 90 vteřin není nic těžkého. Asi špatně nastavené v plánu. Zato intervaly, to byla jiná a už mi říkaly nějakou představu o budoucím závodě.
První byly v průběhu mého školení v Německu. 6x 800 m v tempu 4:04-4:10/km. Nenašel jsem tam žádnou pořádnou rovinu, jen zvlněnou cestu na kopci. Tempo se mi podařilo udržet, ale celé to bylo dost na krev. Pocitově obtížnost 10/10. Úseky prostě zbytečně rychlé v této fázi návratu. Spíš mě zbytečně unavily, než správně adaptovaly. Navíc mě pak začala lehce tahat pravá noha z vnitřní strany holenní kosti, tak jsem radši další dny zvolnil.
Druhé intervaly se konaly o 2 týdny později. Mezitýden byl konsolidační týden s nižší kilometráží a i nižším počtem běhů. Lehce jsem řešil i tu nohu, která se naštěstí uklidnila. Šlo zase o 6x 800 m, tentokrát v tempu 4:10-4:20/km. Zhodnotil jsem (hlavně podle tepovky), že posledně se tempo netrefilo. Upřímně, opět to moc nešlo. V některých intervalech mi tempo spadlo až přes 4:30/km. Můžu se vymlouvat na vítr a nerovný terén, ale nebudu. Opět na to tělo nemělo. Aspoň jsem trénink zvládl. Už jsem ale začínal tušit, že závod nedopadne podle představ.
24. února (opět o týden později) byl den důležitého testu, třetích intervalů. Šlo o 7x 1 km v tempu závodu. To jsem ještě myslel, že tělo udělá nějaký neuvěřitelný skok a zvládne tempo pod 4:00/km. V tréninku jsem měl postupně zrychlovat z 3:55 až pod 3:50/km. Dopadlo to neslavně. Tempo pod 4:00/km jsem udržel jen první dva úseky a pak se postupně propadlo až k 4:20/km v 6. intervalu, 7. interval se mi zas podařilo vybičovat tělo pod 4:10/km. O tepové frekvenci se radši nebudu vůbec bavit. Výstižná věta pro ní je „Sky is the limit!“. Test jednoduše nedopadl dobře.
Dva týdny před závodem jsem měl nejdůležitější test posledních intervalů - 4x 1,5 km v tempu 3:52-3:55/km. Už tehdy jsem věděl, že jde o ambiciózní plán. Nebudu to protahovat, opět nesplněno. První úsek za 3:50/km se jediný povedl, pak už nad 4:00/km a poslední byl dokonce v tempu 4:10/km. Po tomhle tréninku už bylo jasné, že se ke 40 minutám v Pečkách nemůžu ani přiblížit. Optimista se proměnil v realistu pod tíhou dat a čísel. Už mi šlo jen o to udržet v závodě aspoň slušné tempo.
Rychlost ještě nešla, ale adaptace těla se začínala pomalu projevovat. Možná vážně pomohlo občasné vytočení srdce do vyšších otáček. Posledně jsem psal o své frustraci z tempa u Z2 běhů a jak bylo těžké pro hlavu pomalé tempo přijmout. Zde došlo k posunu, z tempa kolem 7:00/km se mi ke konci „rychlostního“ období dařilo běhat u Z2 běhů pod 6:30/km. Posun o půl minuty! Při běhu nalačno dokonce ještě rychleji. Měl jsem z toho radost. Cílená práce s tepovkou se začala vyplácet. Došlo mi, že ke změnám v těle postupně dochází, jen na sebe nesmím tak spěchat.
Toliko v krátkosti k mé rychlostní přípravě. Hlava něco chtěla, ale tělo na její požadavky očividně nebylo připravené. Zpětně už vím, že jsem na to šel moc rychle a mělo se jít do zrychlování pozvolněji. Příště napíšu můj zážitek ze závodění po letech. Z Pečecké desítky 2026.
Komentáře
Okomentovat