Čtyři týdny v Z2 aneb boj s hlavou a egem

Rád bych zhodnotil první 4 týdny objemové fáze tréninku. Upřímně, ještě nikdy v životě jsem neběhal tak pomalu. Často bylo mé tempo doslova demotivující a nevědět, že je pomalý běh naprostý základ, na plán bych se vykašlal a běhal „podle sebe“, ne podle tepu.

Po pozitivní adaptační fázi jsem si s ChatGPT naplánoval další týdny tréninku. Těšil jsem se, co si pro mě připraví. Nakonec nezklamal, ale ani nenadchl. Počet běhů v týdnu mi zvýšil na 4, což bylo pozitivní, protože poslední 3 týdny adaptace mě 3 běhy týdně už dost nudily. Jinak zůstal plán naprosto konzervativní a prakticky čistě v zóně 2 (Z2). Nakonec bylo schéma stejné celé 4 týdny.

Naplánoval mi to takto:

1. běh – 45-50 min. spodní Z2 + vložená abeceda po rozklusu
2. běh – 50-55 min. Z2 na ideálně měkkém povrchu
3. běh – 40-50 min. Z2 + 4-6 rovinek dlouhých 15-20 vteřin
4. dlouhý běh – 70-85 min. Z2 a na konci nesmí tepovka utíkat

První 2 týdny jsem byl plný nadšení z nového plánu a všechny běhy jsem splnil, jak byly předepsané. Tedy až na jeden dlouhý běh, kdy jsem zaběhl do kopců a držet zónu 2 bylo skoro nemožné. Nakonec těch ustřelů naštěstí moc nebylo.

Zóna 2 pro mě v aktuální výkonnosti znamená běhat nejpomaleji, jak jsem kdy běhal. Až jsem si někdy říkal, jestli se ještě pořád jedná o běh.

Krize nastala v dalších 2 týdnech. Čekal jsem nějakou změnu, protože v adaptační po 14 dnech ke změnám docházelo. Ale můj AI trenér se rozhodl jinak. Naordinoval mi na další 2 týdny prakticky to samé. Prodloužil jen o nějaké minuty dlouhý víkendový běh. Nebyl jsem z toho nadšený, ale pokračoval jsem.

Hned první běh s abecedou mě zradila hlava. Vůbec se mi po abecedě nedařilo stáhnout tepovku dolů, ať jsem dělal cokoliv. Hlava prohrála a ten den mě plán doslova štval. To mi tepovku možná zvyšovalo taky. Poslední 2 km jsem to vzdal a prostě za to vzal. Domů jsem doběhl svižněji. To byla paráda! Nic se nestalo, i tak jsem s přehledem dodržel pravidlo 80/20.

Ještě ten den jsem vedl s chatem dlouhou debatu o jeho plánování a hlavně konzervativním přístupu. Dohodli jsme se, že do toho půjdeme trochu odvážněji. Tělo drží, vše sledujeme a můžeme si to dovolit. A hlavně, kontrolní závod se blíží a tělo zatím moc nereagovalo. Potřebujeme impulz. Přesto AI chat trval na svém, že naplánované tréninky musím dodržet. Že se tempo postupně začne zlepšovat. Byl si jistý, že se adaptace začne projevovat.

Nakonec zbylé tréninky dopadly úplně jinak, protože život prostě plány mění. Konec 3. týdne mi zpříjemnila krátká rýma, takže jsem 2 běhy zkrátil a byl za Z2 klusání rád. Poslední týden pak dorazila nějaká střevní viróza. 2 běhy jsem musel vynechat úplně a poslední dlouhý zkrátit. Navíc ten jeden, který jsem šel, se ze zdravotních důvodů moc počítat nedá.

Ke konci jsem se naučil víc pracovat s hlavou. Pomalé tempo už mi tolik nevadí. Během týdne s virózou si tělo odpočinulo od pohybu a aspoň se připravilo na nový tréninkový blok. Co se týká adaptace na Z2 běhy, chci toho prostě od těla moc najednou. A moc rychle. Nevím, co jsem si myslel. Taková adaptace na Z2 může trvat i několik měsíců. Probíhá pomalu, nenápadně a změny z tréninku na trénink jsou skoro neviditelné. Tempo se zlepšuje v čase, ne skokově. Chce to trpělivost a hlavně věřit procesu.