Jak mi uvolnění kotníků změnilo techniku běhu

V mém příspěvku o adaptačí fázi jsem se zmínil, že jsem si uvědomil přehnané natékání (nalívání) lýtek při běhu. Po běhu pak byla lýtka velice nateklá a i přes kvalitní protahování a rollování byly bolestivě cítit i druhý den po běhu. Hlavně při chůzi ze schodů.

Nejvíc mě zaujalo, že nepomáhají regeneračí techniky. Rollování na válci, studená vs teplá voda, automasáže... Nohy ne a ne se uvolnit. Zkusil jsem si o problému něco najít na internetu a v knihách doma, ale tudy cesta nevedla. Nezbylo, než se opět zeptat mého AI pomocníka.

Nepřemýšlel dlouho a hned mi vypsal 4 důvody, proč se mi natékání lýtek podle všeho děje:

1. Technika se navrací, pohyb ale nejde z kyčlí a lýtka to kompenzují.
2. Rychlost ve farteku beru hlavně pomocí kotníků.
3. Hluboké lýtkové svaly nejsou dostatečně adaptované.
4. Možnost, že zbytečně držím patu ve výšce při dopadu = kotníky v křeči.

Dostal jsem 3 rady, jak už při dalším běhu můj problém vyřešit:

1. Zkrácení kroku o 3-5 cm.
2. Při dopadu pouštět patu níž. Nechat jí přirozeně "spadnout". Tzv. "soft landing". Zjednodušeně - uvolnit kotník.
3. Běh nemá vycházet z kotníků, ale z kyčlí.

Podle rad, co jsem dostal nejde o nic vážného a už při dalším běhu by se měl problém eliminovat. Byly mi doporučeny i nějaké cviky na uvolnění kotníků, ale odmítl jsem je. Přeci jenom mám tělo poměrně dobře nacítěné a došlo mi odkud asi problém pramení. Vědomně uvolnit kotníky při běhu by neměl být problém.

Další běh jsem začínal s lehkým skepticismem, jestli mi rady pomůžou, ale zároveň jsem byl i úplně nedočkavý. Prostě mě zajímalo, jestli taková malá změna může pomoci. Jedním slovem - pomohla! Dokonce víc, než jsem čekal. Nejen, že lýtka zůstala uvolněná, ale zmizela mi i bolest ramene (zranění z minulosti) a zatuhnutý (blokující se) krk. Dále jsem si všiml, že se mi úplně uvolnily zápěstí a celé ruce.

Došlo k dominovému efektu. Jediná změna odblokovala celé tělo. Během několika minut běhu jsem cítil, že tělo pracuje při pohybu jinak než dřív. Ono totiž, kotník je jeden z nejvlivnějších kloubů pro celý běžecký řetězec. Když je tuhý, jeho práci přebírají lýtka, za se přetíží, kolena ztuhnou, kyčel se přestane přirozeně hýbat a pohyb z ní nevychází tak, jak by měl. Postupně se zamkne pánev, stáhne střed těla a nakonec se přidají ramena i krk. Tělo se brání a snaží se oddálit zranění.

Uvolněné kotníky naopak udělají přesný opak. Lýtka povolí, krok změkne, paže se začnou houpat volněji, ramena se otevřou, trup se napřímí, krk není v křeči a dýchání se přirozeně prohloubí.

Tak málo stačí a běh je najednou o tolik lehčí. Stačilo mi uvolnit kotníky a tělo se přirozeně zrelaxovalo v pohybu. Velmi pravděpodobně se opravilo celé držení těla při běhu. Od té doby nemám žádný z dřívějších nepříjemných pocitů při a ani po běhu.