Je to opravdu tak, zkontroloval jsem to a naposledy jsem byl na závodě 2. dubna 2018. I tehdy se jednalo o závod po běžecké vynucené pauze (téměř roční) a nedopadl vůbec slavně. Pamatuji si, že po doběhu mi velmi dlouho trvalo se rozdýchat a přišlo mi, že mé tělo má infarktový stav.
Podobným pocitům v cíli jsem se chtěl tentokrát jednoznačně vyhnout. Upřímně, ani jsem je neočekával. Přeci jen už nějakou dobu se opět věnuji strukturovanému tréninku a mé tělo si jakž takž na vyšší intenzitu zvyklo. Pamatuji, že tenkrát to bylo jako poprvé, mé tělo nebylo na závod vůbec připravené a má účast byla takříkajíc impulzivní.
O průběhu mého tréninku, hlavně tempových a intervalových trénincích, jsem psal v posledním příspěvku. De facto žádný nešel podle plánu a já vůbec netušil co od mé účasti čekat. Na začátku přípravy se mi mozek upínal k 39 minutám, v průběhu jsem chtěl něco mezi 40-41 minutami, ale po všech těch trénincích jsem si netroufl odhadnout jak závod dopadne.
Co jsem zde nikde nepsal, byly problémy s pravou nohou. Posledně jsem se o ní jen letmo zmínil. Začala mě pobolívat z vnitřní strany holenní kosti, tak na středu mezi kotníkem a kolenem. Moc jsem se nedobral o co šlo, jen to chvilku bylo tak nepříjemné, že jsem musel zrušit některé fartleky. Léčil jsem mastmi, masírováním, rollerem a hlavně speciálními cviky. Nakonec bolest ustoupila do snesitelné (chápejme, skoro žádné) a já se opět plně pustil do tréninku. Osobně si myslím, že šlo o okostici a vlastně jí stále lehce cítím. Ale už je pod kontrolou.
Týden před závodem byl volnější. Razantní snížení kilometráže, zvýšený příjem sacharidů a už jen spíš ladění na závod, než trénování. Hlavní trénink byl ve středu, takové rychlostní protočení nohou. Hlavní část tréninku po rozklusu a abecedě s rovinkami byl kilometr za 3:50/km a pak 2x 500 m za 3:45/km. Na pohodu se mi podařilo splnit, přišlo mi, že síla v nohách je a byl v klidu.
Sobota, den závodu. Udělal jsem chybu a ráno se zvážil. Číslo na váze mě překvapilo, protože bylo o 1.5 kg vyšší, než obvykle. Gemini mě uklidnila, že jde o vodu a sacharidy. Vyzvedl jsem známého a po jedné krátké zastávce v Decathlonu pro gely, jsme za další hodinu a půl dorazili do Peček. Měli jsme to tak akorát, na registraci zbývalo asi jen 40 minut.
Rychlé vyzvednutí čísel, převléknutí u auta s upevněním čísel (po staru jsem dal na stehno) a čipů a šlo se na rozklus. Původně jsem ho chtěl udělat aspoň 3 km a pak nějakou abecedu s rovinkami. Člověk míní, život mění. Po 600 metrech rychlá abeceda s protažením a kratičkými rovinka a beželi jsme zpátky. Dohromady necelých 1400 m. Dost málo... Čas nemilosrdně ubíhal a ještě se musel stihnout záchod. Vše se podařilo a pár minut před polednem jsme se zařadili mezi běžce u startu.
Vždy v minulosti jsem stál v prvních řadách, ale tentokrát jsem si stoupl víc dozadu, přibližně do poloviny startovního pole. Začalo odpočítávání a start! Totální masakr, lokty, lidi přes sebe padali, vbíhali si do dráhy, vběhli i mně několikrát, a prostě se nedalo držet žádné tempo. Trvalo skoro první kilometr, než se pole roztáhlo a mohl jsem držet tempo. Rovnou jsem to zkusil běžet rychle tempem 4:05/km. Pokus, který se bohužel nevydařil. Hned po vyběhnutí z Peček začal hrát roli celkem nepříjemný protivítr a k tomu se přidal kopec v Ratenicích, na který jsem z minulosti totálně zapomněl. Tempo kleslo skoro ke 4:30/km a dech vůbec nebyl lehký. Nohy taky mlátily nějak víc hlasitěji, než by bylo záhodno. Do otočky jsem trpěl a doufal, že po otočce pomůže vítr. Na otočce se mi nepodařilo dobře napít a byl jsem tam o dost pomaleji, než jsem plánoval. Jenže plánovaný vítr do zad po otočce vůbec nepomohl, byl podle všeho stejně rychlý jako my běžci a k tomu se přidalo slunce. Bylo totální vedro a nejenom já se pekl. Neskutečná výheň, která výkonu vůbec nepomohla. Až zase v Ratenicích se mi nohy trochu rozběhly z kopečku (kilometry předtím byly za 4:35 a 4:30 - totálně pomalu!), jinak to moc nešlo a předbíhal mě jeden běžec za druhým. Upřímně, nějak mi to nevadilo. Poslední 3 km se daly jakž takž udržet a dokonce jsem poslední km zrychloval a dostal se k průměrnému tempu 4:11/km. Byl jsem rád, že to mám za sebou. Chvíli trvalo se rozdýchat.
 |
| Výraz z posledního km mluví za vše |
V cíli jsem byl za 43:31 podle hodinek. O dost pomaleji, než byl původní plán. První plán v přípravě bylo držet tempo 3:54 a dostat se pod 40 minut. Jak já byl naivní! Později jsem chtěl něco mezi 4:00 a 4:05/km a nakonec mi relita ukázala průměrných 4:20/km. A já byl rád, že jsem je vůbec udržel. Tepová frekvence mluvila během závodu sama za sebe a ukázala, že tělo na podobný závod (a hlavně rychlejší tempo) ještě vůbec nemělo. Průměr TF byl 183 tepů za minutu a maximum na posledním kilometru 188. Takový průměr prostě není v pohodě. Ale aspoň jsem po letech zjistil nějakou maximálku, od které se můžu odpíchnout.
Dny po závodě jsem byl totálně rozbitý. Nohy bolely neskutečně a o únavě nemluvit. Celý týden jsem spíš regeneroval a netrénoval. Jen pár klusů. V té době jsem ještě nesledoval noční HRV a tepovku, takže jsem jel spíš pocitově. Každopádně tělo nezareagovalo dobře a bylo unavenější a rozbitější, než jsem čekal. Zpětný pohled na trénink mi ukázal, že mi chyběly tempové běhy a spousta jiných složek. Závod po letech ukázal limity a jak těžké bude se k výkonnostnějšímu běhání vrátit. Takže změnit trénink a zas makat...
Komentáře
Okomentovat